DomůKnihyOd SRSVKALENDÁŘDokumentyDětiJUNIOŘI 12-15MládežPísničky Ruhi 3kontakt

DENNÍ TÁBORY V JIŽNÍCH ČECHÁCH

 

Ráda bych se s Vámi podělila o některé z novinek z Jižních Čech. Přátelé se zde již nějakou dobu intenzivně zabývají myšlenkou, jak otevřít program pro posílení juniorské mládeže co nejvíce místním juniorům a jak docílit toho, aby tento proces byl udržitelný. V současné době zde fungují dvě juniorské skupinky – jedna v Hluboké nad Vltavou a jedna v sousedství Šumava a Máj v Českých Budějovicích.

Jedním ze způsobů, jak se přátelé snaží tyto skupinky dále rozvíjet a oslovit nové juniory, jsou i denní tábory. Na tyto tábory jsou zváni junioři i mládež ze sousedství a také z několika místních škol. Zastřešujícím tématem je „Přispíváme ke zlepšení světa“ a účastníci si o něm povídají z různých pohledů, např. z hlediska spolupráce a služby, přátelství a jednoty. V průběhu pořádání těchto táborů jsme zjistili, že jsou skvělým nástrojem, jak oslovit i mladé lidi, kteří by v budoucnu mohli s vedením juniorských skupinek pomáhat, případně je sami vést.

Poslední z těchto táborů se uskutečnil 3. února v mateřském centru Máj. Zúčastnili se ho mladí lidé z Českých Budějovic a okolí a také z Hluboké nad Vltavou. Společně tak všichni strávili krásný den, v průběhu kterého se měli možnost seznámit s novými přáteli, procvičit se v tanci, umění, zpěvu i pantomimě a hlavně se zamyslet nad tím, co všechno potřebujeme, chceme-li pomáhat ostatním a přispívat ke Zlepšení světa. Hovořilo se o ctnostech, jako jsou pravdomluvnost, štědrost, laskavost a úcta k ostatním; o talentech a dovednostech, jako např.  znalost cizích jazyků, hudební, taneční a výtvarné schopnosti a potřeba učit se novým věcem, a také o tom, jak na všech těchto věcech můžeme pracovat. Všichni jsme si tak zvýšili pochopení toho, jak je důležité usilovat o duchovní a intelektuální znamenitost.

Na konci se rovněž hovořilo o tom, zda bychom pro zlepšení světa mohli udělat něco konkrétního. V konzultaci zazněly krásné návrhy, například navštívit dětský domov, domov důchodců nebo dětské oddělení v nemocnici, uspořádat dětský den v sousedství anebo ve škole pro postižené děti, čistit přírodu od odpadků atd. Všichni se rozloučili s tím, že se zkusíme sejít ještě před příštím táborem a projekt služby společně naplánovat.

Na závěr bych se ráda podělila o některé osobní zkušenosti. Zvolené datum nebylo nejšťastnější – tábor se konal v neděli mezi pololetními a jarními prázdninami, tedy v době, kdy spousta rodin vyráží na zimní dovolenou. Přesto se v centru sešli 3 junioři a skupina asi 15 lidí, kteří se do programu zapojili s nadšením a odcházeli s radostí v srdci. Myslím, že to byl výsledek systematické snahy a učení se – tato událost je vlastně součástí procesu, který trvá již několik let. Viděli jsme také, že modlitby a úsilí nám přináší utvrzení a vedou nás k duším, které jsou připraveny. Nejradostnějším zjištěním pro mě bylo vidět obrovský potenciál účastníků tábora. Když jsme studovali knihu 5 a juniorské materiály, nikdy jsem si nedovedla představit, do jaké hloubky a s jakým zanícením si o těchto tématech mohou povídat. A doufejme, že nezůstane jen u slov >:-) .

Zuzana




JUNIOŘI V BYSTRCI

Před pár měsíci jsme se s naší skupinkou juniorské mládeže rozhodli upéct muffiny, vyrobit korálky a uvařit čaj pro lidi v sousedství Bystrc. Akce to byla skvělá, všichni jsme si to moc užili, a potkali jsme i paní učitelku jednoho z našich juniorů (Kubíka), která na toto setkání vzpomíná dodnes, což jsme se dozvěděli poté, co přišla Kubíkova maminka z třídních schůzek. Následující článek *** je o setkání paní učitelky a maminky Kubíka a o tom, jaký efekt může služba mít na lidi, které potkáváme.

 

Markéta

 

***

Ahoj přátelé,

včera jsem měla milý zážitek, o který se s Vámi musím podělit. Šla jsem ke Kubíkovi do školy na konzultační hodiny. Když jsem přišla do kabinetu angličtiny, tak mi paní učitelka řekla, že ji úplně dojalo, když potkala Kubíka s ostatními juniory před obchodem v Bystrci, kde nabízeli muffiny a náramky, a když se jich ptala, proč to dělají, tak jí řekli, že to dělají nezištně, aby přispěli ke zlepšení světa dobrými skutky. Řekla, že jí to dojímá stále, a málem se rozbrečela. Řekla, že tam s nimi byla nějaká vedoucí, že neví, co to bylo přesně ze akci, ale že to bylo úžasné. Vysvětlila jsem jí, o co šlo.

Mohli bychom paní učitelku pozvat na nějakou naši akci. Je super, že to na ní tak zapůsobilo. Pro Ty, kdo neví, junioři v Bystrci v rámci svých hodin napekli muffiny a vyrobili náramky a šli je rozdávat lidem.




Juniorské hodiny pro  mládež – Draci junioři v Brně

Kroužek Draci junioři vlastně v Brně začal po jarním  úžasném studiu Ruhi knihy 5 v Hluboké nad Vltavou. Při návratu zpět do Brna plni nadšení a přesvědčení, že juniorské hodiny pro mládež mohou pro svět znamenat velikou transformující revoluci s využitím úžasného potenciálu mládeže od 10 do 15 let, jsme ihned o plánovaném „kroužku“ informovali jednoho účastníka dětských hodin v Brně, který už byl na ně trošku starší.

Řekli jsme mu, jen že plánujeme „kroužek“ pro kamarády jeho věku a zda by  jim to mohl říci, že se vše ještě upřesní. Jenže ještě než se stačilo všechno upřesnit, přišlo jich na konci června bez oznámení či pozvání  pět – že teda jdou na ten kroužek.

A tak počal začátek jednoho Baha´u´lláhova utvrzení za druhým.

V rukou úžasné materiály přímo pro studium s mládeží , které jsou součástí Ruhi knihy 5, s Tomášem jako prvním kamarádem, s prostorem mateřské školky s velkou tělocvičnou v brněnské části Obřany a s modlitbami jsme na začátku září v pátek otevřeli  kroužek Junioři, ze kterého se postupně po velké společné konzultaci stal kroužek Draci junioři.

Kroužek jsme začali jednou týdně v pátek, první setkání bylo  se dvěma kamarády a každé další setkání někdo přivedl dalšího a dalšího kamaráda – všichni jsou to kamarádi ze stejné ulice, do místa setkání se dostávají pěšky či na kole, všichni se znají- holky i kluci. Je to vlastně aktivita pro místní mládež, nikde se nemusí dojíždět. A jak se zdá, zrovna tato parta nemá žádné volnočasové organizované aktivity.

Po společné konzultaci a návrzích, co budeme dneska dělat, se většinou hrají hry, společně se stanovují pravidla, pracuje se na materiálech Ruhi knihy přímo pro mládež – čtení příběhů, porozumění textu s vyplňováním otázek, doplňování slovní zásoby, učí se kreativně dramaticky s pohybem či výtvarně citát z Báhá´í Písem, diskutuje se o implikacích citátu a příběhu pro vlastní život, dramaticky se řeší situace vztahující se k tématu textu a citátu s ohledem na každodenní situace mladého člověka, kreativně se výtvarně tvoří, zpívá se, užívá se oblíbené svačiny přípravou  občerstvení pro ostatní a následnou veselou konzumací, sportuje se v tělocvičně…

Program je vždy různorodý a plný, všechno se dělá s nadšením- dokonce i školu připomínající čtení textu a odpovídání na otázky. Určitě je to tím, že vztahy mezi animátorem (vedoucím hodin juniorské mládeže) a mládeží jsou uplně jiné než ve škole, animátor je rovnocenný partner.

Zkušenost také ukázala, že i ti, kteří mají s memorováním problémy, se dokážou za pomoci pohybu naučit citát tak, že si ho i po měsíci úplně pamatují! A to úžasně povzbuzuje sebevědomí těchto mladých dospívajících lidí.

Využití všeho druhů umění (výtvarné, dramatické, hudební…) přispívá  k nadšení účástníků kroužku, lepšímu pochopení obtížných témat o životě, otvírá další prostředky ve způsobu vyjádření myšlenky či řešení obtížného problému života, což je často obtížné vyjádřit pouze slovně, každý se má možnost projevit, realizovat a tím si opět posílit sebevědomí a utvářet pohled na svět a své místo v něm.

Zejména dramatické ztvárňování bylo pro většinu novinka a po počátečním nezvyku  si zejména v kostýmech všichni s radostí zahráli bez ohledu na to, jaká dvojice jim zrovna vyšla.

Ke konci  měsíce října se povzdechy typu „Proč to není každý den?“ „Můžeme přijít i zítra?“ staly tak silné, že jsme se v brněnském Bahá´í společenství dohodli, že budeme mít kroužek Draci junioři dvakrát týdně – takže teď jsme čtyři animátoři zapojení do juniorských hodin pro mládež v Brně – Pavlos Gurutidis a Georgia Herman v neděli a David Schejbal a Martina Schejbalová v pátek.

A stačí jen využít spoustu skvěle připravených materiálů vytvořených Ruhi institutem přímo pro práci pro tuto věkovou kategorii, které jsou součástí Ruhi knihy 5.

Sepsala: Martina Schejbalová




Hodiny pro juniory – Brno


Od okamžiku, kdy jsme byli vyškoleni animátory pro juniorskou mládež, jsme se rozhodli začít svou skupinu a proto jsme hned začali hledat skupinu mladých lidí, se kterými bychom mohli pracovat. Jelikož v našem společenství nemáme Bahá’í juniorskou mládež, a tím ani kontakty na jiné mládežníky, založit skupinu na lidech,které již známe, bylo nemožné.  Pokusně jsme oslovili několik center pro volný čas a klubů pro mládež, kde jsme nabídli tento program. Po několika odmítnutích, se nám konečně otevřeli dveře. Romské centrum v Brně souhlasilo a zapůjčilo nám místnost, kde jsme mohli začít náš program pro juniorskou mládež tak dlouho, jak jen budeme soběstační. V centru jsme tento program představili jako program zaměřený na posílení mládeže, který vychází z Bahá’í principů a Bahá’í jej používají po celém světě. Vědí, že jsme Bahá’í, ale neučíme je Bahá’í Víru.

Naše dobrodružství začalo v listopadu, kdy jsme vyvěsili plakáty v okolí centra. Brzo jsme zjistili, že lidé jsou zvyklí přijít do své klubovny a zase jít a nepotřebují žádné zvláštní pozvání. Jelikož jsme nevěděli, co můžeme čekat od těchto mladých lidí, a zvláště od této konkrétní skupiny juniorské mládeže, po několik prvních setkání jsme byli uvolnění a flexibilní. Byli jsme rádi, že někdo dorazil! Nakonec jsme ale zjistili, že zájemců je tolik, že je nad naše možnosti všechny je zvládnout. Přišli děti a mládež nejrůznějšího věku i když jsme avizovali, že program je pro 11 až 14ti leté. Připravili jsme teda formuláře, které obsahovali základní informace pro rodiče o programu a do kterého museli vyplnit základní údaje – jméno, adresu, datum narození a podpis rodiče. Po 4 týdnech a několika návštěvách rodičů jsme nakonec získali tento souhlas od 6ti dětí věkové skupiny 11 až 14 let. Jejich docházka je velmi nepravidelná. Setkání máme každé pondělí od 17-18 hod, obvykle o něco déle, a často je tam jen jeden člověk, nebo dorazí úplně noví lidé a ti se necítí úplně sžití se skupinou. Velmi často přijdou pozdě a nebo zůstanou jen na polovinu setkání. Opakujeme, že začínáme přesně a oni na to okamžitě zapomenou.

Pokračujeme jednotlivými oddíly poměrně pomalu, neboť někteří mají opravdu problémy se čtením a psaním, nejde jim to plynule a „ruhi metoda“ s odpovídáním na jednoduché otázky, které vycházejí z textu je pro ně výzvou. Někdy nakonec nadiktujeme správnou odpověď, protože oni se stydí zformulovat odpověď.

Začali jsme setkání s další skupinou také ve středy a rozhodli jsme se, že část s tvorbou a uměním bude otevřená všem a vždy se bude vztahovat k tomu, co naše skupina studovala. Museli jsme tolik dětí poslat pryč, protože byli moc mladí pro skupinu juniorské mládeže, že jsme chtěli tyto středy zpřístupnit všem. Chceme tak udržet kontakt s dětmi a mládeží a tím si nechat otevřené dveře pro další aktivity v budoucnu. Dětské hodiny nebo další skupina juniorské mládeže mohou být otevřeny až budou dostupné lidské zdroje.

Nedávno jsme do centra pozvali taneční workshop Townshendovy Mezinárodní školy a tím jsme přilákali pozornost těch, kteří centrum provozují, k naší skupině juniorské mládeže. Mělo to obrovský úspěch a teď jsme začali na středečních setkáních dělat taneční workshop – tančit o principech, o kterých se učí a nasměrovat svou energie do nějakého projektu služby. Povzbuzujeme také Bahá’í přátelé, aby se přišli setkat s těmito mladými lidmi na tato středeční setkání, a aby oni poznávali postupně více a více Bahá’í.

Během našich prvních setkání jsme měli mnoho problémů s chováním dětí. Neustálý křik, žádná ohleduplnost, násilí, sprostá slova, provokativní gesta, to vše používáno jak směrem k nám, tak  k sobě navzájem. Pro nás to znamená zkoušku pokaždé kdy tam jdeme. Řekneme si napřed modlitby, vejdeme, vedeme hodinu a odcházíme, naše duše a mysle plné nových zážitků a pokaždé si navzájem připomínáme „musíme bát trpělivý, musíme být trpělivý“. Na začátku našich setkání si vzpomínám na svá slova, „nevydrží nás poslouchat se zavřenou pusou ani dvě minuty, jak jen chceme zažínat naše setkání modlitbami???“ Opravdu to vypadalo na nemožný úkol. A teď, po třech měsících začínáme tichým a důstojným zpěvem „Požehnané je místo…“. Pro nás je to jako zázrak. Pořád se ještě překřikují, ale zavedli jsme si 3 základní pravidla, na která si pomalu zvykají. 1 – žádné fyzické násilí, 2 – žádné klení ani vulgární výrazy, 3 – být potichu v průběhu studia materiálů. Vznikla také pouta přátelství, začínají nám důvěřovat a dělí se o více osobní informace. Víme velmi dobře, že máme před sebou ještě pořádně dlouhou cestu, ale každý týden vidíme více positivních známek a pokaždé setkání cítíme více naděje a také nadšení pokračovat. Máme vizi, co by jim jejich budoucnost mohla nabídnout, budoucnost, kterou si pro ně přeje Bůh, bez této vize bychom neměli sílu pokračovat po prvním setkání a zkoušet dál hledat drahokamy nedozírné hodnoty, které každý z nich ukrývá.