DomůKnihyOd SRSVKALENDÁŘDokumentyDětiJUNIOŘI 12-15MládežPísničky Ruhi 3kontakt

2. ČÁST

Přestože již pravděpodobně znáte tuto pasáž z Kitáb-i-Aqdas, zjistíte, že je cenné rozjímat nad jejím významem v souvislosti s vaší úlohou učitele dětí:

„První povinností, jež Bůh předepsal Svým služebníkům, je poznání Toho, jenž jest Úsvit Jeho Zjevení a Zřídlo Jeho zákonů. Jenž zastupuje Božství jak v Království Jeho věci, tak ve světě stvoření. Kdokoli naplní tuto povinnost, dosáhl všeho dobra, a kdokoli ji nedostál, zbloudil, i kdyby konal jen spravedlivé skutky. Patří se, aby každý, jenž dospěje k tomuto vznešenému postavení, k tomuto vrcholku vše přesahující slávy, dodržoval všechna nařízení Toho, Jenž jest Touha světa. Tyto dvě povinnosti nelze od sebe oddělit. Jedna bez druhé není přijatelná. Tak to určil Zdroj Božího vnuknutí.“


Některé citáty z vyučovacích hodin

„Ó synu člověka! Naplň své srdce radostí, abys byl hoden setkání se Mnou a byl zrcadlem Mé krásy.“

„Zpívej, ó můj služebníku, verše Boží, jež jsi obdržel, tak jak je zpívali ti, kteří se k Němu přiblížili, aby lahodností tvé melodie vzplála tvá vlastní duše a přivábila i srdce všech lidí.“

„Buď šťastný a spokojený a povstaň, aby si Bohu vzdával vděčnost, aby tak tvoje díkůvzdání mohlo přispět k růstu štědrosti.“

„Posvěcený jsi Ty, ó Pane, můj Bože! Vzdávám Ti dík za to, že jsi mě povolal k životu ve Tvých dnech a naplnil jsi mě Svou láskou a Svým poznáním.“

„Prosíme Boha, aby obdaroval lidské duše spravedlností, aby mohly být nestranné a mohly usilovat o to, aby poskytly všem pohodlí.“



Učení se modliteb zpaměti - výběr

„Ó Bože! Osvěž a potěš mého ducha. Očisti mé srdce. Občerstvi mé síly. Všechny své záležitosti dávám do Tvých rukou. Ty jsi můj Průvodce a moje Útočiště. Nebudu se již nadále trápit a rmoutit, budu šťastná a veselá bytost. Ó Bože! Nebudu již pln netrpělivosti a napětí, nenechám se skličovat strastmi, nebudu ulpívat na neuspokojivých věcech tohoto života. Ó Bože! Ty jsi mi lepším přítelem nežli já sám sobě. Odevzdávám se Ti, ó Pane.“

„Tvé jméno mne hojí, ó můj Bože, a vzpomínka na Tebe mne uzdravuje. Tvá blízkost mi dává naději a provází mne láska k Tobě. Tvé milosrdenství mne léčí a pomáhá mi v obou světech, v tomto i v příštím. Tys vpravdě Nejštědřejší, Vševědoucí, Nadevše moudrý.„



Příběhy - výběr

Jednou král, když navštívil venkov, přišel k devadesátiletému sedlákovi, který těžce pracoval na poli. „Co to děláš?“ zeptal se král překvapeně, že tak starý člověk pracuje tak energicky. „Sázím datlové stromy, Vaše Výsosti“, odpověděl. „Jak dlouho to bude trvat, než každý strom bude rodit ovoce?“, zeptal se král. „Mnoho, mnoho let, Vaše Výsosti. Nedožiji se toho, abych viděl ovoce z těchto stromů.“ „Proč je tedy, starý muži, pěstuješ?“ Starý farmář se na chvíli odmlčet a poté tichým hlasem odpověděl králi: „Minulé generace sázely stromy, se kterými jsem se těšil celý svůj život. A tak i já sázím stromy pro užitek těch, kteří přijdou po mě.“

Krále tato odpověď potěšila a dal mu zlatou minci. Starý sedlák se usmál. „Proč se tak usmíváš?“ zeptal se král. On odpověděl: „Těmto stromům netrvalo mnoho let, než přinesly své ovoce. Sotva jsem je pracně zasadil, už mi přinesly odměnu od mého krále.“